Napsal jsem to anglicky, ani nevím proč. Snad že konec prázdnin zní moc obyčejně. A poslední víkend těchto prázdnin rozhodně nebyl obyčejný.
Měli jsme vyrazit na hory, kamkoli, ale konec úžasných prázdnin měl být nádherný. Ať má člověk ve škole z čeho čerpat energii. Když končí něco krásné, pociťujeme vděčnost, ale také podivný smutek, který se rozpíná v prsou a hrozí člověka roztrhnout. Tak to mívám já, přichází to na mě s podzimem - smutek z konce léta, radost z podzimní krásy, hrozí to člověka roztrhnout, když se zhluboka nadechne. Nejlepší je v tu chvíli být na horách. A tam jsme se vydali.
Mělo nás být šest, já a Lenča, Aňa a Peťa a bratři Zonláci: Pete a Zdenda. Nakonec se tato velká výprava scvrkla jen na tvrdé jádro, takže na Rejvízu vysedli jen dva lidé. Kolem se honili mraky, před chvílí lilo, ale teď se zase ukázalo slunce. Kapky vody ze stromů. Podvečer pod horami, podzim se vkrádá k nám jen jako slabá vůně deště. Dva mladí lidé kráčí do lesů. Chlapec ukazuje dívce na hory v dálce a říká jejich krásná jména. Vydali jsme se s Lenčou na hory.
Jdeme přes potok, který vytéká z rašelinišť, mechatým lesem i po lesní asfaltce. Už se šeří, když stojíme u vysokého skalního hřibu - Kazatelny. Lezeme nahoru a tam mrzneme večerním větrem, který stahuje šedavou oponu na naše hory. Už se téměř stmívá, když slézáme po ledové a kluzké skále dolů. A cesta se vine dál do kopců.
Úplnou tmou a nově i mlhou stoupáme k Orlíku, jdeme černým lesem v černé tmě a začíná i pršet. Jdeme po cestě, která jediná jde trošku vidět, jsme vedle sebe, ale spíš se jen tušíme. Tma je černočerná. Déšť stéká po vlasech. Po pár kilometrech temné cesty se konečně blížíme k Tetřeví chatě, naší noční záchraně. V její stále otevřené předsíňce se dá spát i v horším počasí než je tohle.
Stojíme před chatou, po cestě tečou potůčky vody. Tma. Silueta chaty je spíš tušená, než viditelná. Náhle začíná svítat, polární záře? Ne, ale ze tmy se na cestě vyloupnou světla dvou aut. Nevěřícně je pozorujeme. A opravdu, v pátek pozdě večer v liduprázdných horách...překvapení. Na chatu přijela skupina chlapů odněkud z Brna, domlouváme se s nimi na noclehu v předsíňce:
- Jestli vám nevadí, že tu bude trochu rušno? ptají se a vlečou k chatě bečku piva.
No, asi to tu dnes bude drsné. Ale azyl v chatě v tomto počasí potřebujeme.
Sedíme v malé předsíňce, dělíme se o víno z hrnku a doléhá k nám zvuk "zábavy" od vedle. Ještě po dvou hodinách se pořád baví o práci, i když teď už mají o něco horší výslovnost. A za chvíli jejich debata utichá, zmoženi roky práce a litry piva, brrr.
My si vydržíme povídat až do rána. Když začíná blednout obzor, marně doufám, že vychází měsíc. Nevychází, takže jdeme radši spát. Po pár hodinách je už krásné ráno, kolem se honí cáry mraků a chladný, skoro zářijový den je před námi. Dnes jdeme přes hory a doly na Krakena - skalní obývák, kde máme sraz s Peťou a Aňou.
U Šumného potoka si čistíme zuby, kupodivu nám stačí jeden kartáček:), a jdeme dál přes hory. Mě není zrovna moc dobře. Trocha včerejšího vína mě zmohla a po horách se spíše ploužím. Chudák Leňa, chtěl jsem ji vzít na ta nejkrásnější, divoká místa, ale teď mi není moc do zpěvu. Alkohol na hory prostě nepatří, zvlášť když jste na něj tak málo zvyklí jako já:).
Jenže za chvíli už září slunce, sbíráme maliny a vše je jak má být. U Solné boudy se s konečnou platností udělá krásně. Září slunce, hory se smějí v jeho svitu a dálka je, jako vždy, nekonečně modrá. Na Krakenu, obřím skalním převisu, skalním hnízdě, slavném útočišti trempů těchto hor, vaříme na ohni polévku a těstoviny, první dnešní jídlo. Lezeme po skalách starého hradu Rabenštejna a já ukazuji v dálce další kopce krásných jmen. Karliny kameny, Žárový vrch, Lyra. Odněkud vykukuje i nepovedený vysílač na Pradědu. Čas běží nekonečně rychle a slunce se přehoupne do druhé části letní oblohy. Běžíme, a trochu i normálně jdeme do údolí naproti Aňe a Petrovi. S těmi trávíme večer pod skalní klenbou, v šumícím lese, nad kterým probleskávají hvězdy. A planety - támhle jde vidět Venuše. A ani vám nepřijde, že právě skončily prázdniny.
Na horách je mé duši do zpěvu.
