Nedivte se, že na nějaké psaní nemám vůbec čas. Takže blog je vlastně dočasně v režimu spánku, ale třeba se zase probudí. Každopádně děkuji všem, co to tady četli a těm, co to tady náhodou najdou, přeji příjemné počtení...
Třeba vás to vyburcuje VYRAZIT DO HOR. Vytáhnout paty z domu a vydat se třeba do lesnatých Jeseníků, třeba jinam. Ven. Můžete běžet i jít, hlavní je radost, která za vámi přijde.
Dovoluji si zakončit téměř roční pouť za hrou na vlčí dech a gezelí nohy poslední kapitolou knihy Karpatské hry:
POSLEDNÍ BRATRSKÉ SLOVO (Karpatské hry:Miloslav Nevrlý)
"Spray" na své cestě kolem světa neobjevila nové kontinenty,
ale člověku prospěje, když si hledá cestu i do zemí již objevených.
Na plavbu "Spray" nepřispěl žádný panovník
a žádná pokladnice, ona však přesto vykonala,
co si předsevzala.
(Joshua Slocum, první člověk, který sám obeplul v letech 1895 – 1898 zeměkouli)
Zelené vichry vanou nad mořskými pláněmi karpatských lesů a cítím jejich dravou sílu. Přišel čas, abys vytáhl vlajku na stožár, bratříčku! Pluj a stane se z tebe dítě Karpat! Nemůžeš se na nic vymlouvat, dost jsem chválil poutnické hry a ještě víc rumunskou zemi a její pohoří. Čím dřív vypluješ, tím spíš je nalezneš takové, jaké jsem je spatřil já. Budeš-li váhat, zmeškáš všechno a nebudeš již mít kam jít. I v Rumunsku si kazí lidé přírodu neuvěřitelně rychle a to, co se nazývá pokrokem, se řítí i tam jako mimolidská síla, podobná nezadržitelnému balvanu. Dosud ale najdeš v horách krásnou chudobu, samotu i pláně podobné asijským. Pastýři hovoří jasnou, římsky tvrdou řečí a jejich krpce, kožichy a sýry jsou ještě poctivé.
Je pravděpodobné, že mnohé země jsou krásnější, jejich hory mohutnější a údolí delší, pastviny a lesy nekonečnější a jezera hlubší než v Rumunsku. Ale pouze do rumunských hor, lesů a údolí můžeš prozatím jít, kdykoli se ti zlíbí nebo kdykoli cítíš, že tě k zemi tiskne těžká tlapa tesknoty, touhy po horách, samotě a svobodě. Rozhodneš se a za několik hodin již můžeš sedět ve vlaku, v nebeském kočáru, který tě doveze do sedmihradských, valašských či moldavských říší bez předchozího pokořujícího a měsíce trvajícího doprošování, podplácení, lichvaření a bez zklamání, které ti nakonec připraví zamítnutí cesty do jiných hor. I pro tuto svobodu a nezávislost miluj Rumunsko!
A až obepluješ všechna karpatská pohoří a zahraješ všechny hry, porozumíš možná líp krásné větě básníka Bedřicha Nietzscheho z jeho sto roků staré knihy o světci Zarathuštrovi: "Má divoká moudrost se stala těhotnou v osamělých horách; na drsných kamenech porodila mládě, své nejmladší mládě. Na hebkém trávníku vašich srdcí, přátelé moji! – na vaší lásce by chtěla ustlati svému miláčku, má stará divoká moudrost!"
-----------------------------------------------
Mávám z hor, Vašek
