Přátelé,
které znám i neznám, lidé, kteří cítíte jako já. Koho blaží běžet po noční louce ve směru mléčné dráhy, ležet mezi horskými travami, které jsou plevelem, nikdo je netrhá a nešatí a přece patří mezi nejkrásnější a nejsvobodnější stvoření Světa. Kdo chce nechat myšlenky létat nad mraky a v modré dálce. Kdo tak cítí, toho objímám a chci s ním běžet do Světa. Rozzařte oči!
Píši Vám dopis, je to poslední dopis z větrného blogu. Nechci ať je mé psaní v polopauze, chci pořád sytit duši a duhovky očí krásou okolo, ale teď si nechám vše pro sebe. Cítím to tak.
Letí mi teď hlavou zážitky posledních let, letní cesta s Lenčou, Bílé Karpaty, Roháče a do krvava spálený krk. Běhání po mých Jeseníkách, mokrá semena trav zachycená po bouřce v tričku, pálení potu v očích. Podzimní Černé jezero, Lví hora a burácivý vítr. Nejjasnější hvězdy na Hraničkách.Chci vždycky žít takový život. A přeji ho všem, kdo o něj stojí. A chci vždycky vědět, co je důležité. Mít v srdci tato slova:
"Cokoli opravdu potřebujeme,
můžeme celkem levně koupit, jen zbytečnosti jsou drahé.
Opravdu krásné věci se neprodávají vůbec.
Kdykoli můžeme hledět na východ i západ slunce, na květiny u cesty.
Také do síně noci osvětlené pravými hvězdami se žádné vstupné neplatí."
(Axel Munthe)
Mávám, Vaša
----------------------------------------------------------------------------------
Tímto se končí pouť větrného blogu. Kdybych někdy chtěl zase psát - a myslím, že to přijde - tak tady vyvěsím odkaz. Jsou sny, které zatím čekají v modré dálce (třeba reportáž z cesty kolem Světa, že Leničko:).
Pište do kometářů, když vás cokoli osloví. Já budu rád.
7 komentářů:
Je čas začátku, je čas konce. Vždy jsem se pobavil a potěšil, když jsem četl další článeček.
Zababa
Když píšeš, není to jen pro čtenáře. Dozvíš se i spoustu věci o sobě. Myslím, že bys měl dál psát. Pomůže ti to zůstat na Cestě.
Je i čas loučení. Nejde psát donekonečna. Nějak mám teď chuť neříkat všem, co dělám. Navíc jsem už na blog psal dost sporadicky a nechci, aby to připomínalo skomírání. Ale je pravda, že se nepíše jen pro čtenáře, psaní tady mi dalo opravdu hodně!
Doufám, že na Cestě, které se může říkat s velkým C, zůstanu. A ne jen rok, dva, ale pořád.
Objevila jsem nově tento blog a zalíbilo se mi tu, žel prozatím končíš se psaním. Mám naději, že než se vším pročtu, začneš znova psát. Ten poslední úvod mi padá rovnou do srdce.
Díky.
K. G.
Občas sem zavítám, jestli tady není něco nového. Kdo čeká, ten se dočká, snad... Obdivovatelka z Jeseníku.
Dnes večer jsem si četl nějaký starý článek na blogu a pak jsem se trochu lekl, ať mi blog nesmažou. Tak jsme si řekl, že na něj něco rychle naťukám...a zjistil jsem, že už nechci nepsat. Promiňte, když nebudu pát tak často jako ze začátku. Když budu psát uplně málo. Když to někomu bude připomínat skomírání...Budu psát tak, aby mě to těšilo a necítil to, jako povinnost. Když vás i tak potěším, bude to mít smysl:)
Pouť větrného blogu se tedy nekončí, mám ho na to moc rád. Ať se líbí i vám. A ať vás "rozsvobodní"!
Piš, jak je Ti libo. My budeme, jak je nám libo, číst. :)
Krásné dny.
Okomentovat