Dnes je výročí 49 let od okupace Tibetu. Na některých místech v České republice jste mohli zahlédnout vlát tibetskou vlajku. Tady také vlaje. Jako symbol podpory a symbol touhy po svobodě.
Propána, právě jsem objevila Tvůj blog a fascinovaně čtu, úplně to zapadlo do mojí dnešní nálady "chci ven z města".. Na vlčí dech, na gazelí nohy. Ten komentář bude asi dlouhý, a tak se hned na začátek přiznám - jsem Pražačka jak Brno, narodila jsem se tady, bydlím tady a budu tady i studovat :-) Prahu miluju, ale Jeseníky jsou moje místo číslo dvě.. Fascinuje mě, když vidím někoho psát o místech, která tak dobře znám, vidím fotky a vím, odkud jsou foceny.. naše rodina má chalupu v Horním údolí, 6 km od Zlatých Hor (je mi samozřejmě jasné, že to asi víš :-) ). Vlastně je ještě v Dolním údolí, poslední před Horním, přesně napůl :-) Strávila jsem tam podstatnou část všech svých dosavadních prázdnin, z Prahy je to sice daleko, ale pořád tam teď jezdím s oddílem, kmenem nebo přáteli. Kobrštejn, Kazatelny, Rejvíz, Táborky, Maria Hilfe.. upřímně řečeno, jakožto pro Pražačku je pro mě život ve Zlatých Horách úplně nepředstavitelný - vždycky jsem byla ráda, že máme chalupu na tak krásném místě, ale byla jsem strašně ráda, že žiju v Praze. Ale když jsem se teď začetla, strašně lituju, že nemůžu z domu vyběhnout ven nahoru, na hory, být někde sama s přírodou.. musím vždy čekat na víkend, abych mohla jet ven. A když pak člověk čte Nevrlého, vidí ty fotky, texty, skoro cítí ten vzduch a chce vzít batoh, pohorky a teleskopky a někam vyrazit.. a musí pak vyjít ven do smogu.. no, prostě ti v tuhle chvíli bezmezně závidím. Mě nezbyde než si prohlédnout fotky z prázdninového Rumunska či Pyrenejí nebo dalších expedic a odpočítávat okénka v kalendáři ;-) Takže nakonec ti chci poděkovat, protože se to strašně pěkně čte a úplně jsem se u toho zasnila... yay, ani nevíš jak ráda bych si teď vyšla na Táborky :-D
Dík, tak pro tohle má smysl psát - probudit v lidech touhu vyletět ven:)...Hmm, už bych měl zase něco napsat. Právě jsem přijel ze školy a s okna koukám na nádhernou Příčnou horu. Taky bych se proběhl na Táborky, ale nahoře je kupa mokrého sněhu:) Jestli tu budete s oddílem nebo roverským kmenem, ozvi se. Ve Zlatých jsou taky skauti.
Ozvu.. příští výpravu tam plánujeme na podzimní prázdniny - je to přece jenom daleko, cesta drahá, študí chudenti :-)na víkend to nemá smysl. Nejkrásnější jesenické místo jsou podle mě Ztracené kameny - když jdeš od Pradědu po hřebeni přes Vysokou hůl a ještě pár vrchů směrem ke Skřítku, tak přesně tam, kde se láme hřeben.. ty veliké kameny, odkud je výhled do celého kraje.. nádhera. Jednou jsem tam spala a nikdy na to nezapomenu, s kamarádkami na to každou chvíli vzpomínáme...ach jo, hned bych někam jela :-)
5 komentářů:
Díky za připomenutí.
Ani moc není zač, myslím že to docela proběhlo i jinde, ovšem hlavně kvůli sporům v parlamentu a na tibeťany nikdo nevzpomněl.
Je to sice mimo, ale včera jsem pročítal tvůj blog a koukám, že máš pořádnou formu. V Paříži budu držet palce:).
Propána, právě jsem objevila Tvůj blog a fascinovaně čtu, úplně to zapadlo do mojí dnešní nálady "chci ven z města".. Na vlčí dech, na gazelí nohy.
Ten komentář bude asi dlouhý, a tak se hned na začátek přiznám - jsem Pražačka jak Brno, narodila jsem se tady, bydlím tady a budu tady i studovat :-) Prahu miluju, ale Jeseníky jsou moje místo číslo dvě..
Fascinuje mě, když vidím někoho psát o místech, která tak dobře znám, vidím fotky a vím, odkud jsou foceny.. naše rodina má chalupu v Horním údolí, 6 km od Zlatých Hor (je mi samozřejmě jasné, že to asi víš :-) ). Vlastně je ještě v Dolním údolí, poslední před Horním, přesně napůl :-) Strávila jsem tam podstatnou část všech svých dosavadních prázdnin, z Prahy je to sice daleko, ale pořád tam teď jezdím s oddílem, kmenem nebo přáteli.
Kobrštejn, Kazatelny, Rejvíz, Táborky, Maria Hilfe.. upřímně řečeno, jakožto pro Pražačku je pro mě život ve Zlatých Horách úplně nepředstavitelný - vždycky jsem byla ráda, že máme chalupu na tak krásném místě, ale byla jsem strašně ráda, že žiju v Praze. Ale když jsem se teď začetla, strašně lituju, že nemůžu z domu vyběhnout ven nahoru, na hory, být někde sama s přírodou.. musím vždy čekat na víkend, abych mohla jet ven. A když pak člověk čte Nevrlého, vidí ty fotky, texty, skoro cítí ten vzduch a chce vzít batoh, pohorky a teleskopky a někam vyrazit.. a musí pak vyjít ven do smogu.. no, prostě ti v tuhle chvíli bezmezně závidím. Mě nezbyde než si prohlédnout fotky z prázdninového Rumunska či Pyrenejí nebo dalších expedic a odpočítávat okénka v kalendáři ;-)
Takže nakonec ti chci poděkovat, protože se to strašně pěkně čte a úplně jsem se u toho zasnila... yay, ani nevíš jak ráda bych si teď vyšla na Táborky :-D
Dík, tak pro tohle má smysl psát - probudit v lidech touhu vyletět ven:)...Hmm, už bych měl zase něco napsat.
Právě jsem přijel ze školy a s okna koukám na nádhernou Příčnou horu. Taky bych se proběhl na Táborky, ale nahoře je kupa mokrého sněhu:)
Jestli tu budete s oddílem nebo roverským kmenem, ozvi se. Ve Zlatých jsou taky skauti.
Ozvu.. příští výpravu tam plánujeme na podzimní prázdniny - je to přece jenom daleko, cesta drahá, študí chudenti :-)na víkend to nemá smysl. Nejkrásnější jesenické místo jsou podle mě Ztracené kameny - když jdeš od Pradědu po hřebeni přes Vysokou hůl a ještě pár vrchů směrem ke Skřítku, tak přesně tam, kde se láme hřeben.. ty veliké kameny, odkud je výhled do celého kraje.. nádhera. Jednou jsem tam spala a nikdy na to nezapomenu, s kamarádkami na to každou chvíli vzpomínáme...ach jo, hned bych někam jela :-)
Okomentovat