Vysoký vodopád

Lezení v ledu, pád a záchranná akce.

"Dospěl jsem do okamžiku, kdy mé tělo překypovalo energií, avšak má mysl byla nervózní a plná touhy. Přála si něco víc, něco skutečně hmatatelného. Vyhledávala stále s plnou intenzitou tvrdou realitu, jako by kolem nás nebyla...
Vy však hned vidíte, co dělám. Lezu."
John Menlove Edwards: Dopis od člověka

Hory mě vždycky fascinovaly, miluji strmé stráně a hřebeny, u kterých musíte zaklonit hlavu. V horách se nedobývají hory, ale překonává člověk. Hory jsou svobodné a opuštěné kraje a miluji pohled na Svět shora.
Jenže v horách není vždy bezpečno. Nemyslím tím jen maoisty v Nepálu a medvědy v Rumunsku. Z hory se dá občas spadnout a nebo si na vás lehne lavina. V horách jsou strmé srázy, vítr, sníh a led. Trhliny, blesky, séraky. Miny v Afghánistánu, zemětřesení, puchýře. Padající kameny, odřeniny a hloupá zakopnutí. Hory jsou veliké, o moc větší než jeden člověk, o moc větší, než hodně lidí. A občas se z nich dá spadnout, většinou, když to nejméně čekáte.
Protože bezpečnost, první pomoc a to, jak se má v horách pohybovat, jsou důležité znalosti, tak jsem se přihlásil do horolezeckého výcviku - jesenické horoškoly. Od podzimu jsme byli na skalách už hodněkrát a teď jsme se vydali drtit ledy na Vysoký vodopád pod Švýcárnu.
Kdo nikdy nelezl v ledu, tak tady je krátký popis: Led je mokrý, hrozně studený, křehký, rád se láme, kolem hlavy vám lítají kusy ledu. Jistíte se vývrtkami - to jsou šrouby do ledu. Rukavice máte promáčené hned. Systém je to jednoduchý - v rukou držíte dva cepíny (chcete-li zbraně, motyky...prostě sekyrky do ledu) a na nohou máte mačky. A pak už je to na vás. Sek, sek, kop, kop, a jste o metr výše. A znovu. Až nahoru. V pevném, ne úplně kolmém ledu je to paráda. Kolmé rampouchy jsou těžké, tenké glazurky ledu na skále se rády urvou. Mě si lezení v ledu získalo, je to dost jiné než na skále a mě přišlo skvělé, až asi do půl druhé odpoledne.

Stojíme pod vodopádem a já se připínám na lano, mám jistit Janu. "Bacha!!!" ozve se. Instinktivně se přikrčíme, už víme, že led se rád láme. Strnu. Nad okrajem vodopádu se objeví černá silueta těla. První spadne na vyvrácený strom v řečišti vodopádu, ale nezastaví se. Bezvládně se odrazí a po pár dalších nárazech dopadne k našim nohám. Jana ještě padajícího zastaví, aby neklouzal dál.

-

-

-

Údery srdce, teď se rozběhne akce. Volá se záchranka. Spadlý horolezec je v bezvědomí. Dýchá? Dýchá! Díkybohu. Jsme u něj už témež všichni.. Volá se záchranka, přepojování, horská služba. Zraněný v bezvědomí, ne, ne, otevřel oči. Snažíme se ho posunout od proděravělého ledu, pod kterým teče voda. Leží pod spadeným stromem, téměř se k němu nelze dostat. Horské to netrvá zrovna chvíli. Jedou na skútrech a pak ještě musí seběhnout sem. Zraněný zatím leží na bivakovacím vaku, v izofólii, zakrytý svetry a péřovkou. Každý dělá, co může. Hodně pomůže i mluvit na zraněného, pohladit člověka v šoku a pomoct mu připomenout, co se stalo.
Když konečně dorazí záchranáři z horské služby, tak chtějí volat vrtulník. Ale ten nemůže letět kvůli nízké oblačnosti. Zraněný zatím dostane krunýř kolem krku - fixace páteře a umístíme ho do nafukovacích nosítek. Pak nastává transport - první musíme horolezce, který absolvoval téměř třicetimetrový pád, vysmýkat z prostoru vodopádu a pak po velmi strmé, zledovatělé stezce vynést pár set metrů ke skútrům. Ještě, že je nás tu dnes tolik, jinak by horské službě transport trval o dost déle. I tak se všichni dost nadřou, než zraněného, který se postupně vzpamatovává, dostaneme do sjízdného terénu na Milionovou cestu. Odtud už uhání na skútru na Videlský kříž, kde čeká rychlá sanitka.

My se vracíme, rozpáleni z vynášky raněného, pro věci k vodopádu. Poděkujeme dvojce horolezců, kteří nám hodně pomohli a jdeme k autům. Kluci ještě pojedou do nemocnice, zjistit, co a jak.
Teď už můžu napsat, že vše dopadlo dost dobře. Otřes mozku a pohmožděná páteř sice není žádná sranda, ale vypadalo to hůře. Musím ještě napsat, že Alda, Piňon, Roman a vůbec všichni z horoškoly dělali, co mohli a nešťastnou nezaviněnou situaci zvládli na jedničku. Taky ještě poděkovat klukům z HS a lezcům z Litovle. A zdůraznit, že umět první pomoc je opravdu důležité a mít helmu při lezení je naprostý základ. Tady třeba zachránila život.

Konec dobrý, všechno dobré. Přeji brzké uzdravení.