Putování po Rile a Pirinu

Aneb v nebeských výškách. Velká letní cesta.

"Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale syn člověka nemá, kde by hlavu složil"
(Lk 9, 58)

Krátce a prostě, zbytečnosti odplaví čas. "Chuť čiré jezerní vody zůstává..."Malý popis obrovských hor, rozlehlých. A naší pouti v nich.

Hory Pirinu nás přivítali mlhou, nad Bulharskem ležela tlaková níže. Pochod v mracích, vlhká mlha. Zlá noc v sedle Premkata, ve výšce Gerlachu, sedíme uprostřed stanu, vítr lomcuje. Ráno kroupy, vodorovně, na zimu se ale rychle zapomene.
Útěk z hřebenů, sušíme vše, vše je mokré - do poslední nitky. Spíme v chatě Vichren, na chodbě leží psí hovínko.
Když se další den honí mraky, nezbývá než riskovat - vzhůru. Jsme odměněni. Chvíli slunce, na vrcholu Vichrenu září..jsme mu blízko, 2914 m n.m., v dolinách mlha. Hřeben Končeto se strmí, padá do hlubiny, lezeme po skále, zase mlha. Klidné spočinutí u chaty Javorov, medvědí lesy, maliny - sladké a obrovské, večerní stan.
Dny se míhají, každý den jdeme do padnutí, jihozápadní Rila je nádherná, hedvábné hory. Jako hřeben Jeseníků, ale výš. A asijsky obrovská. Rozsochy vybíhahají z hřebene dodaleka, skoro dvou a půl tisícimetrová výše. V travách krouží dravci, snad rarozi, nevím. Pralesní sestup z hřebene, bloudění. Cesta stopem dodávkou s dřevorubci k Rilskému monastýru - pravoslavný krásný klášter, zase turisté. A znovu, skoro dva tisíce metrů převýšení, mnoho hodin stoupáme k Maljovické Rile. Skalní štíty, tatranské. Poutníci z Izraele, šalom.
Noc v nejkrásnějším záslonu pod Orlovcem, na všechny strany jen hory. Neumělá domluva s milými spolunocležníky - Bulharem a Holanďanem, možná bludným. Ráno jdeme nejkrásnější trasu, hřebeny, skalnaté, rozeklané, bez značení. V sutích ztrácíme stezku, slézáme po skalách. Špatná noc v zaslonu "Kobilino braniště."Já i Jirka zvracíme, horečky. Nemoc, snad z vody, slunce a přetížení. Ustupujeme z hřebenů, Suhoto jezero ztraceno v klečích, vodopády. Stopujeme do Sofie a po noci na nádraží (vyhazováni ostrahou odnikud nikam) jedeme domů. Jsme unaveni, ale hory byly nádherné.
Pokusím se pak napsat o každé části pohoří více (Maljovica, JZ Rila, Pirin). Nyní jen takto píši z Jeseníků, mých nejkrásnějších hor. Neboť, "kde je tvůj poklad, bude i tvé srdce."

A výběr z fotografií:

První den, pochod v mracích.

Rozvodněná bystřina, pod horama prý byly záplavy.

Vichren.

Žulová část Pirinu, jako Vysoké Tatry.


Sedlo Premkata, tady jsme strávili bouřlivou noc.


Jirka a obrovská, snad pět set metrů vysoká, severní stěna Vichrenu.

A znovu Vichren, tudy jsme jej zlezli, větrnou horu.

A už na vrcholu, můj dosavadní výškový rekord - 2914 metrů nad Černým mořem.

Divoký a vysoký hřeben Končeta.

Krásný nocleh na Javorově.

Za námi Pirin, před námi cesta. Vzhůru na Rilu.

Pod hřebeny Jihozápadní Rily, nádherných plání. Jestli tudy někdy půjdeš, nevynechej je. Stojí tisíckrát za bezcestné trmácení vzhůru.

A už nahoře. Trávy a pláně. Zažívám okouzlení krajem.

Nocleh ve vysokohorském sedle, nikde nikdo - celý den. Hory jen pro nás.

V dálce Pirin, dračí hory.

Hřebeny Rily se začínají zdvihat. Jdeme po planinách. Jak na Rohanských stepích, dodaleka.

Jirka, můj věrný společník, u chaty Makedonia.

Vnitřní kostel Rilského monastýru.

Stráně vysoko nad klášterem, Maljovica.

Pasou se tu polodivocí koně, nikdo je nehlídá, svobodní jako my. Hatatitla.

Elenika ezera pod Maljovicí. Ještě z výšky - obrovské pleso.

Orlovec - skalní pagoda.

Rozeklané hory Orlovce, jdeme neznačenou hřebenovkou.

Cesta, nahoru, dolů, nahoru. Trávy a skály, 2700 metrů nad oceány

Strašnoto ezero, strašné srázy spadají k jeho vodám.

Suhoto ezero, nádhera, ale už jsme slabí a nemocní. Dolů.

A při sestupu ještě odměna, Orlovec z druhé strany.