Nový rok na Příčné hoře

Každý slaví konec roku jinak. Někdo s přáteli na chatě, někdo v hospodě, jiný jde provokativně spát už v devět večer. Někdo je zase v rodinném kruhu a jiný třeba před stupidní televizí. Každému dle jeho gusta. My jsme si vyšlápli do hor.
Já a Zede, po deváté večer. Vydali jsme se do temných lesů nad Zlatými Horami, okolo se snášel sníh. Bohužel už je po inverzi.
Času jsme před sebou měli nepočítaně a tak jsme nikam nespěchali, pomalu jsme nabírali výšku a zjišťovali, že stoupáme do mraku. Takže s krásných výhledů a ohňostrojů nebylo nic. S výškou přibývá i sněhu. Jdeme přímo lesem a cestu osvětluje jen bílý kužel světla z čelovky. Kdesi nad námi září do mlhy červená záře, vysílač.
Ano, i na ten jsme se museli podívat. Namrzal a studil, výhled pražádný. Jen jsme nějak museli naplnit heslo "nebuď posera" a když už tu ten vysílač je...:)
Těsně před půlnocí jsme došli na Táborské skály a mlha byla dokonalá, jen záblesky ohňostrojů jí pomáhaly měnit barvu. Najednou se trochu roztrhla a viděli jsme alespoň střelbu z Rejvízu. Půlnoc se blížila, nový rok se chystal vstoupit. Z malé termosky jsme si nalili do hrnku sekt a připili na mnohé další výpravy a hory před námi. Největší salva pyrotechniky se ozvala až o chvíli později, takže jsme asi připili trochu dříve. Na horách rok přichází dřív.
Dopíjíme bublinky, trochu čaje a chřoupeme hořkou zmrzlou čokoládu. Nálada se blíží euforii, jen tak, z ničeho nic. Po cestě dolů se smějeme jako blázni a kloužeme sněhem dolů. Mrak se trhá a září hvězdy i světla měst. Padá hvězda, jiné září. Na vrcholu opuštěné a ztichlé sjezdovky se houpeme v sedačce lanovky. Vše je dokonalé, čas tiše plyne. Už žádná tíseň z běhu času, nových let, jen očekávání. Všechno je před námi.
Po sjezdovce kloužu dolů po botách, odraz hůlkami a sklouznu vždy o pár metrů níže. Za mnou se řítí Zede po zadku, smějeme se a jdeme už poměrně ztichlým městem. Jsou dvě hodiny ráno a vzduchem letí dík za uplynulý rok.

Se samospouští si člověk užije spousty zábavy. Nedalo mi to, omlouvám se. Sérii těchto čtyřech fotek jsem tady musel umístit:)...

No. 1.

No, tak teda druhá.

Ani třetí se nevyvedla:)

Zato na čtvrté jsme, když už nic, tak aspoň celí.

Všem vám přeji mnoho radosti nejen do nového roku.

__________________________________________ Vašek:)