Obyčejný vysokoškolský student někde v Americe. Právě dokončil studium na Emory College v Atlantě a řekl si, že se svým životem je třeba něco podniknout. Viděl své rodiče, ty, kteří mu svými hádkami trávili dětství, ty, které zajímá jen majetek a americký sen. "Změřil své okolí divoce morálním kódem" a nechtěl být už dál jako oni. Byl čas odejít.
Peníze našetřené na studium na Harvardu dal na charitu, rozstříhal doklady a vydal se do světa. A cesta vede jako vždy na západ. V povodňové zóně u jezera Mead nechal stát staré auto a spálil zbytek dolarů. "Nepotřebuji peníze, činí lidi opatrnými."
Stal se koženým tulákem, západní pobřeží Spojených států se stalo kulisou k jeho Cestě. Potřeboval ale jméno. A tak se z Chrise McCandelsse stal Alexander Supertramp. Ne superman, ale supertulák.
Našel si přátele mezi stárnoucími hipísáky křižující napříč Amerikou, pracoval jako kombajnér mezi divokou cháskou, která neuznávala tuhle společnost, "fucking society", ale která znala přátelství. Dál jel někam na jih, ke kaňonu řeky Colorado a chtěl ji sjet na kajaku. Ranger místního národního parku ho byl ochoten zařadit na čekací list zájemců o sjezd. Stačila maličkost, počkat dvanáct let nebo se přidat ke komerční výpravě. "Twelve years to padlle down to the river?" Alex nečekal a jel. Splul hrozivé peřeje, unikl říční hlídce a pokračoval po řece do Mexika. Bez jakéhokoli dokladu nelegálně překročil hranice, asi jako jediný v tomto směru. Třicet šest dní žil v jeskyni a pak mu písečná bouře odfoukla kajak. Dovlekl se na jakýsi hraniční přechod, chtěli ho zatknout, ale utekl a jel dál.
V Los Angeles si chtěl sehnat doklady, ID card. Možná se vrátit do běžného života. Zhrozil se ale města. Orel potřebuje volnost.
Stopoval dál po Americe a nakonec se vydal na Aljašku. Into the wild, do divočiny. Co tam? Prostě žít. Splnit si svůj sen. Být lepším, radovat se z čistých světů. Snad prchal před civilizací. "Nebojím se samoty, radši budu pryč než být jaký jsem byl." Žil uprostřed panenské přírody, no money, no pools, no pets....no cigarets.
Chris McCandelss byl nalezen na podzim roku 1992 mrtev v divočině. Zřejmě zemřel hlady, když mu rozvodněná řeka znemožnila návrat.
"Radost o kterou se nemůžeme podělit, ztrácí smysl,"napsal.
Asi jsem nic nedokázal vystihnout, popsat. Mám prázdné ruce, příběh mi uniká. Budete-li mít možnost, podívejte se na film Into the Wild, který vypráví pravdivý příběh vyjímečného člověka, Alexandra Supertrampa. Muže svobody.
7 komentářů:
Teď už moc nečtu, ani nekoukám na televizi, nechodím do kina, nebaví mi to...Ale do 18-ti jsem byla knihomol, knihovnu jsem navštěvovala každý týden, byla jsem schopná přečíst denně knížku, i dvě- většinou tu "méně hodnotnou" literaturu...samé dobrodružství, moc mi to bavilo číst. Jedna z nejlepších knih-Jack London-Tulák po hvězdách, tos Vašku už určitě četl.
mapo
Tulák po hvězdách je krásná, ale hodně smutná kniha. Jacka Londona čtu moc rád:)Dřív jsem taky hltal všechno, dnes už si víc vybírám. Ale dobrodružství:)v knihách je často inspirativní
Jeden z nejlepších filmů a jeden z nejopravdovějších příběhů, který jsem měl možnost za poslední dva roky vstřebat (mnohé filmy podle pravdivé události člověku nakonec moc neřeknou). Na film jsem se Těšil již od loňského řijna kdy vyšel mimochodem úžasný soundtrack, který přímo k filmu nahrál leader Pearl Jam - Eddie Vedder a který i sám o sobě sliboval výjimečný zážitek. Pak jsem čekal dlouhé tři měsíce na pořádné titulky a když jsem se konečně dočkal...jednoduše jsem nedokázal najít slova...dávno skončili závěrečně titulky, do obličeje mi svítila bledá obrazovka monitoru a já stále nemohl zavřit údivem pusu..byl jsem jednoduše nesmírně dojat...pro lidi našeho..podobného ražení pravděpodobně povinnost podívat se a vzít si k srdci některá ponaučení, stejně jako varování.
Na film jsem se podíval, utřel slzu, pak jsem otevřel Internety, zagooglil, přečetl na wikipedii fakta, a uzavřel, že McCandless byl zřejmě pošuk hnaný pudem sebezničení a Freud by se na něm vyřádil. Ale film byl dojímavý, to ano.
Přiznám se, taky mne ten film dostal. A moc,moc jsem chtěl číst knihu, která posloužila jako předloha. V knihovně ji měli a tak jsem celý napjatý zvědavostí, začal číst. A postupně mi začlo docházet, že film zobrazuje jen tu lepší stránku "supertuláka", a nesnaží se vykreslit to co činí člověka člověkem, jistou rozporuplnost povahy. Dojmy z knihy jsou přece jen jiné než z filmu a pro mne je opravdu těžké zaujmout k Chrisi jednoznačné stanovisko. Ale je to určitě i tím, jak píše autor Jon Krakauer, že už se neumím podívat na sebe jaký jsem byl v Chrisově věku. Opravdu rád utíkám do přírody na pár dnů se oddělit od našeho bláznivého světa a na chvíli existovat v prostředí kde je vše pravdivé, skutečné. Jenže taky vím, že jsou to jen krátké výlety kosmonauta po krásné ale pro civilizovaného člověka vlastně nehostinné planetě. Dojdou zásoby a honem domů, do náruče přecpaných supermárketů. Nazí v přírodě musíme zahynout. Film Děrzu Uzala je také natočený podle skutečného příběhu a také je to o člověku a přírodě. Je to ale ten případ, kdy člověk s přírodou takřka zplývá a rozumí její řeči. Je to o přístupu plném pokory a respektu. Petr
Ale prd že byl pošuk hnaný pudem sebezničení.Pošuk byl Freud , který si vyrobil naprosto zcestné "škatulky" na lidi a vnutil jim , že jsou pravdivé.Četl jsem všechno o Candlessovi pozorně a to co jsi napsal je úplně mimo.Ale jinak naivista byl a na to dojel .
Τyρically, that which you comprehend wheneveг we very first
hеar Cialis is thе fact that this is the
Feel frеe to viѕit my sіte: viagra
Also see my web site :: viagra
Okomentovat