Ed Hillary, horal a včelař

Není to tak dávno, kdy Edmund Hillary odešel ze světa do nějakých vyšších hor...


V červenci roku 1919 se narodil v Tuakau na severním ostrově Nového Zélandu. Až v šestnácti letech na školním výletě spatřil sníh a pak propadl horám. Původně neduživý chlapec vyrostl v silného a zdatného lezce, zoceleného péčí o 1600 včelstev. V zimě, když nebyla práce u včel, Ed se vydával lézt do Jižních Alp.
Během druhé světové války sloužil v letectvu, dlouhý výcvik probíhal na jižním ostrově, v horách!
Pokaždé, když mohl, zmizel do hor. Na starém kole ujížděl dlouhé kilometry pod hory, celý den pak stoupal vysoko k oblakům a večer se vracel do vojenského tábora. Alespoň, že cesta zpátky byla většinou s kopce. Nejčastěji se vydával do hor sám, málokdo mu fyzicky stačil a navíc byl nadšený a ochotný riskovat.
Když sloužil u letectva jako navigátor, také nemarnil čas. Na tichomořských ostrovech lovil krokodýly, plachtil i lezl po melanésských horách. Joskův palec na Fidži zůstal nezdolán, ale Ed se se svými přáteli málem utopil, když se vraceli na provizorních vorech po rozvodněné řece. Když si s přítelem sestrojil motorový člun, v kterém jim explodoval motor, válka pro něj skončila. Se čtyřiceti procenty popálené kůže byl převezen na Nový Zéland. A to měli štěstí, že se neutopili, když popálení plavali k pobřeží.
Edmund díky mimořádné kondici rychle vyzdravěl a také válka skončila, takže cestám do hor nic nebránilo. Zase byl ve svém živlu, v opuštěných ledových Jižních Alpách, brodil řeky a prodíral se buší pod hory, zlézal stěny a poznával nové hrolezecké přátele. Mimo jiné je spoluautorem:) prvovýstupu jižním hřebenem na 3754m n.m. vysoký Mount Cook, nejvyšší horu Nového Zélandu.
Také navštívil evropské Alpy, kde podnikl několik výstupů a pak se mu otevřela cesta k jeho snu. Byl pozván, spolu se svým přítelem Georgem Lowem, na novozélandskou expedici do Himaláje, velkých vysněných bílých hor. Zde podnikli výstup na sedmitisícový Mukut Parbat a Edmund se poprvé seznámil se zónou smrti a nepálskou chudobou. V tomtéž roce, na podzim, podnikl britský průzkumník Eric Shipton expedici k nejvyšší hoře světa, Čumulangmě. Novozélanďané mu napsali dopis a on dva z nich přizval k výpravě, a tak se Edmund dostal pod nejvyšší horu světa. Byl sice značně pohublý, ale dobře aklimatizovaný, a tak se jako horolezec dobře uplatnil.
Další rok se o vrchol Čumulangmy pokoušela švýcarská expedice, nejvýše se dostal sardár Tenzing Norgay, do 8500 metrů.
V roce 1953 byli Britové opět na Everestu a sardára jim dělal Tenzing, ten, který z Šerpů nejvíce toužil po vrcholu.
Dnešní sportovní horolezectví nemá s tehdejším expedičním moc společného. John Hunt, vedoucí expedice na Everest, však měl k dispozici podstatně horší vybavení a informace. Odvaha je ale stejná v každé době, a tu Edmund a Tenzing měli. Stali se vrcholovým mužstvem a už v nižších partiích hory lezli spolu, aby se sehráli. Hnala je společná touha. Nejvýš.
Příběh o výstupu na vrchol Čumulangmy většinou znáte, Hillaryho známá slova "... je 29.5.1953, 11.30, už není kam stoupat." A objetí s Tenzingem, hory na všechny strany světa. A jen pod nimi.

Tenzing Norgay na vrcholu Čumulangmy

Výstup měl zvláštní dohru, Nepálci Hillaryho nazvali druhým mužem na Everestu, Evropané zase jakoby zapoměli na sardára Tenzinga Norgaye. Novináře zajímalo nejvíce, kdo byl nahoře první. Horolezecké přátelství je ale pevné. "Stoupali jsme na jednom laně."
Ed dostal šlechtický titul, který za něj převzal v nepřítomnosti velvyslanec Nového Zélandu. Teď už nešel odmítnout.
"...já jsem nikdy neschvaloval tituly...Živě jsem si představil, jak kráčím po hlavní třídě v Papakuře ve svých roztrhaných a špinavých kalhotách. Bože můj, budu si muset koupit nové kalhoty."
Později Edmund podnikl další horolezecké výstupy i cestu na jižní pól, to však už je jiná kapitola jeho pestrého života. Také dospěl, od stoupání na vrcholky hor se dal na dobročinnost. V Solo Khumbu postavil školu pro malé Šerpy, angažoval se v ochraně himalájské přírody a pomáhal národu himalájských tygrů - Šerpů. Z dobyvatele, který po slezení z Everestu jako první svému příteli řekl: "Tak jsme toho bastarda dostali." se stal ochránce těchto vznešených hor. Díky mu za to.

11. ledna tohoto roku Ed Hillary zemřel, a nezbývá, než věřit, že někde s Tenzingem stoupají k nebeským vrcholkům. Na jednom laně.



Čerpal jsem z Hillaryho knihy Kdo neriskuje, nevyhraje a taky z Wikipedie.