Inverze

"V takový den je hřích jít do školy"


Už delší dobu polehává po horách mlha, mrzne a přichází typické prosincové počasí. Čekám na slunce. Už v úterý byla inverze, slunce na horách, nad mraky. Ale v úterý jsem ze školy přijel až za tmy a byl rád, že jsem se aspoň proběhl. Včera byla u nás mlha a až dnes vyšlo slunce. I mí rodiče pochopili, že dnes nemá cenu abych chodil do školy, bez besídky přežiji. V osm hodin ráno jsem vyrazil z domu vzhůru na Příčnou. Slunce bylo ještě za horami, ale já tušil zářící den a dral se do kopců. Chvíli mi byla zima,když jsem vycházel ukazoval teploměr -10C . Běh a strmící se cesta mě ale spolehlivě zahřáli.
Vychází slunce, já dosud ve stínu, špičky stromů už zasaženy zářícími šípy bratra Slunce. Bláznivá radost, a kolik radosti ke mě dnes přišlo.

"Probudil ses, narodil ses. Začal nový den: v něm se odehraje všechno...Probudil ses a hned tě napadla tisíce roků stará věta indických Upanišad, že jediný je ten, který sídlí v člověku a který sídlí ve slunci"(M.Nevrlý: Karpatské hry)

Stále stoupám výš, přibývá sněhu. Dobře že jsem neběžel, sněhu je už opravdu dost. Průsekem zahlédnu polskou rovinu pokrytou mraky. Inverze! Nejkrásnější čas na horách. Zasáhne mě radost. Až se zalykám. Musím chvíli utíkat, skákat. Zpívám si a lezu výš a výš. Nemůžu se dočkat výhledů ze skal. Šlapu sněhem ve stínu lesa, zpívám si a jsem plný očekávání. Více takových dnů.
Z Georgových skal je nádherný výhled na Jeseníky. Lesy a sněhy. Úžasná viditelnost, slunce. Vidím hluboké lesy Medvědské hornatiny, kus hlavního hřebene a Králický Sněžník, bílou horu. Slunce dští vedro, je tu mnohem tepleji než pod horami. Ze stromů se co chvíli z hukotem sesype sníh. Jdu dál.
Táborské skály už na hřebeni Příčné hory. Otevírá se výhled doširoka i do dáli. Nad Polskem leží vrstva mraků, vidím snad zakřivení Země. Kdyby ho nebylo dohlédnu až na Sarek v severním Švédsku. Z mraků leze špička Krkonoš, od nás je vidím snad podruhé v životě. Hrubý Jeseník se topí ve sluneční záři. Kdesi nad Polskem lezou z mraků dva sněžné vrcholky. Fata morgána? Skandinávie?
Tady je už sněhu opravdu hodně, místy se bořím nad kolena. Dovleču se až k vysílači a probojuji se až na jeho vrchol. Co chvíli z žebříku opadávají kusy ledu, zlověstný hukot. Jenom ne strach, jsem omámený sluncem.
Pak už jen sklouznu pět stovek výškových metrů kolmo z hory domů, po tvrdé sjezdovce kloužu po zadku dolů a zamávám rolbařům. O Vánocích se tu snad už bude lyžovat. Přijdu domů a je akorát tak čas na oběd.
Pokochejte se fotkami:)...ale tu atmosféru nádherných hor, slunce a samoty vyfotit bohužel nejde...Tohle byl první výhled na inverzi, moře mraků nad Polskou zemí.

"Slunce, jitřní plameňák, tiché a zářící..."

Na hřebeni smrky obalené ledem.

Táborské skály.

Obrovský prostor Medvědské hornatiny a Praděd.

Mraky nad rovinou.

A jiné mraky, ozářené sluncem pod horami.

Zástupy stromů pokryté sněhem.

Cestou za sluncem...

Biskupská kupa(891m n.m.).

Výhled pro odvážné:)

A ještě jednou nekonečné lesy.