Ráno bylo zataženo a poměrně chladno. Vydal jsme se skauty na moji Příčnou horu. V devět hodin ráno jsme vyšli a obloha se začínala jasnit. Nakonec nám vyšlo nádherné, podivně předjarní počasí. Modrá obloha a fialové lesy opadaných buků. Prolézali jsme skály a pozůstatky po starém dolování (Velké Pinky a tak). Udělali jsme si oheň a klouzali se na ledě. Nádherný výšlap, jen mě trochu překvapilo, že se dá celý den jít kousek, který mám oběhnutý za hodinku a půl:). Tady jsou nějaké fotografie:
Výhledy byly daleké a jasné.
Tmavé lesy Medvědské hornatiny.
Hory! Medvědí vrch a Orlík v záři poledního slunce. (Tato fotka je zde ve slušné velikosti).
A snad nejpodivnější fotka Keprníku, fialové dálky.
Myslím, že klukům se výprava líbila.
Jestřáb, skála a nebe.
A já na skále.
Vyhlídka na Táborských skalách.
A výhled na Sokolský hřbet.
Prolezli jsme taky malou dobývku na železnou rudu. U dolu Melchior.
Píďalkování přes smrk na dně jedné z Velkých pinek, ani byste nevěřili, jak to studí.
A kluziště u vrcholu Příčné hory.
Nejnebezpečnější situace, včetně lezení na dno nejstrmější pinky, byl nedobrovolný sjezd sjezdovky. Stoupl jsem si na zledovatělou plotnu umělého sněhu, upadl na tvrdé ledové krustě a následoval třicetimetrový sjezd do údolí. Vzpomněl jsem si na horolezce a přechody sněhových polí. Svištěl jsem dolů, brzdit nešlo.Zastavil jsem se až mezi blátem a kamením, bez cepínu žádná šance zastavit. Kamínky létaly okolo.
A poslední fotka. Horské slunce a divoce předjarní nebe.
Výhledy byly daleké a jasné.
Tmavé lesy Medvědské hornatiny.
Hory! Medvědí vrch a Orlík v záři poledního slunce. (Tato fotka je zde ve slušné velikosti).
A snad nejpodivnější fotka Keprníku, fialové dálky.
Myslím, že klukům se výprava líbila.
Jestřáb, skála a nebe.
A já na skále.
Vyhlídka na Táborských skalách.
A výhled na Sokolský hřbet.
Prolezli jsme taky malou dobývku na železnou rudu. U dolu Melchior.
Píďalkování přes smrk na dně jedné z Velkých pinek, ani byste nevěřili, jak to studí.
A kluziště u vrcholu Příčné hory.
Nejnebezpečnější situace, včetně lezení na dno nejstrmější pinky, byl nedobrovolný sjezd sjezdovky. Stoupl jsem si na zledovatělou plotnu umělého sněhu, upadl na tvrdé ledové krustě a následoval třicetimetrový sjezd do údolí. Vzpomněl jsem si na horolezce a přechody sněhových polí. Svištěl jsem dolů, brzdit nešlo.Zastavil jsem se až mezi blátem a kamením, bez cepínu žádná šance zastavit. Kamínky létaly okolo.
A poslední fotka. Horské slunce a divoce předjarní nebe.
5 komentářů:
pěkné
Ahoj Vašku,
pěkné fotky i povídání :-)) Asi tam k Tobě někdy vyrazím...
Jak píšeš, že jste šli celý den něco, co bys uběhl za pár hodin...čas i vzdálenosti jsou relativní, záleží na způsobu pohybu, povrchu, počasí atd.
Nevím, jestli jsi četl o Janu Kopkovi a Aljašce (téma na fóru založil Frajer-tak se to dá celkem snadno najít)jestli ne, přečti si to.
mapo
Ano, pěkné. Možná bys mohl nám z dáli sepsat nějaké návody na různě dlouhé výlety. Kdybychom se někdy ocitli v tvých končinách. Já tam deset let nebyl. Možná bych měl vyrazit...
díky za pochvalu
Mapo, podívám se hned jak budu mít čas.Jasně, že nám chůze trvala déle - taky jsme každou chvíli zastavovali, někam lezli a tak.
Když by někdo z vás směřoval do Jeseníků, rád poradím.
I na romantiku se umírá:)...vaSIL!hodně štěstí.....at se tam jednou nezatouláš a nesežerou tě vlci a nepošlapo gazely!!!
Těsím se až se tam nekdy potkáme...určitě se tam vydám ale nejspiš jako víla:) ....tak vem to nekdy přes nejakou louku:)....
Janka
Okomentovat