"Pokud jde o to, kdy navštívím civilizaci, myslím, že to nebude brzy. Dosud mě divoká příroda neomrzela;spíše to vypadá tak, že stále náruživěji prožívám její kouzlo a tulácký život, který vedu. Dávám přednost sedlu před tramvají, obloze poseté hvězdami před střechou, sotva znatelné a obtížné stezce před vyasfaltovanou dálnicí a hlubokému klidu divočiny před nervozitou života ve městě...Poznal jsem příliš mnoho z hlubin života a cokoli bude pro mě lepší než zažít zklamání z toho, kdybych měl všechno ztratit." Úplně poslední Everettův dopis pro bratra, 11.11.1934
"Jak blízko dobrému je to, co je divoké" John Muir
Pokusím se vám povědět příběh mladého chlapce, který se stal opravdovým tulákem za krásou, prožíval uchvácení divokou přírodou a nakonec v ní beze stopy zmizel. Everett Ruess (1914-1934?), mladý Američan, umělec a poutník.
Everett se narodil v Kalifornii do umělecké a svobodomyslné rodiny. Studoval uměleckou školu a na svou první velkou cestu se vydal, když mu bylo šestnáct. To celé léto strávil stopováním a touláním se v Yosemitech a Big Suru, potom ještě navštívil slavného fotografa Edwarda Westona, který byl nadšen dychtivým mladíkem a velmi ho povzbuzoval v jeho uměleckých pokusech. Na konci léta se vrátil právě včas, aby stihl nastoupit do posledního ročníku školy. Závěrečné zkoušky zvládl v lednu roku 1931 a za měsíc už byl zase na cestách. Putoval zcela sám neobydlenou polopouštní krajinou Utahu, Arizony a Nového Mexika. Krajinou pustou, velkolepou a spíše neznámou. Zemí kaňonů.
Chvíli studoval na univerzitě, rychle toho ale zanechal. "Zbytek svého meteorického života strávil Everett v pohybu: měl jen batoh, velice málo peněz, spal ve špíně a radost mu nekazilo ani občasné několikadenní hladovění."
Toulal se romantickou pustinou a nedbal na své bezpečí ani pohodlí. Tyto úžasné výpravy - sny lidí toužících po dobrodružství - ale nepodnikal jako krátkou dovolenou, ale po dobu několika roků přímo uprostřed nejzázračnější krajiny. Schválně se vydával do míst, před kterými ho varovali i indiáni, zlézal strmé skalní stěny z drolivého pískovce a ze svých tábořišť v pouštích i zalesněných hřebenů posílal domů dopisy, které jsou plné okouzlení krajem, které jsou plné nadšení z divokého a prostého života.
"Když si tyto dopisy čtete, ohromí vás jeho potřeba spojení se světem přírody a jeho téměř živočišná vášeň ke kraji, kterým procházel."
Napsal: "Stále více a více uvažuji o tom, že se jednou provždy stanu osamělým tulákem divokou přírodou. Bože můj, jak hodně jsem váben cestami, které jsou přede mnou...Nikdy se svými toulkami nepřestanu. A až se můj čas naplní, najdu si to nejnespoutanější, nejosamělejší a nejpustší místo na světě."
Někdy v listopadu roku 1934 se Everettův život naplnil a dvacetiletý mladík zmizel navždy beze stopy v hloubce divočiny. Z jeho příběhu ve mě uvízla touha vydat se ke hvězdám, odvaha a tvrdost - "Strázně, nepohody? Odmítám aby mě to vyhnalo z lesů! " - a okouzlení čistotou přírody. Poznání, že pro hodně radosti není potřeba hodně peněz. A taky pachuť a výstraha, jak je život krátký. Meteorický život tuláka za krásou.
Na batoh jsem si nakreslil fiXou nápis Vagabond for beauty...
-------------------------------------------------------------
O Everettovi vyšla kniha - životopis, příběh a korespondence - A Vagabond for Beauty. Já jsem pro tento článek využil kapitolu z knihy Útěk do divočiny (Jon Krakauer), která pojednává o Everettu Ruessovi a stala se mi hlavním zdrojem informací. Fotografie a malby jsou Everettovi vlastní.
6 komentářů:
Ahoj, četl jsem útěk do divočiny. Byl jsem uchvácen touhou po nespoutanosti přírody, kterou v sobě měl Christopher McCandless. Jeho příběh byl, myslím si, citlivě zfilmován (Into the wild- r.Sean Penn). Vřele doporučuju jak knihu, tak film. Knihu o Everettovi si určitě seženu, zajímá mě jeho příběh. Shooo
Skoro se mi nechce věřit, že dnes existují takoví romantikové jako ty.Tvé nadšení i způsob jakým používáš a prožíváš přírodu opravdu obdivuji. Své dva syny ve tvém věku jsem nedokázal přivést k podobnému prožívání života a když jednou za čas odcházím do hor, slyším jen otázku " Ty zas někam jdeš,?". Po mém návratu už ani otázky nemají a mně je z jejich vysedávání u "kompu" docela smutno.
Děkuji. Já zase někdy řeším, jak přesvědčit rodiče, že když nejsem doma, tak se mám dobře. A že odjet na tři týdny opravdu není dlouho (to řeším teď aktuálně).
Já přírodu prožívám opravdu silně, ale co mě oslovuje v horách nejvíce je svoboda. Možnost žít podle sebe, jít na horu, na kterou chci, spát kde chci a toulat se a žít, jak chci já. Na horách to jde lépe, než jinde.
Ahoj, sehnal jste někdo ten životopis o Ruessovi? Nemohu to nikde najít, kdyby někdo z Vás věděl, dejte mi prosím vědět. Díky moc, Jirka mail: kapusta.jiri@gmail.com
http://books.google.cz/books?id=4lA6tsZaVT8C&pg=PA33&source=gbs_selected_pages&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false
asi nevite zda se kniha bude prekladat, eventuelne, zda je mozne ji sehnat v anglickem jazyce?
Okomentovat