Učitelé na gymplu se vydali na Slovensko a tak jsem měl volný pátek. Venku se smál červen a za chvíli měl být slunovrat. S Jirkou, který chvíli před tím dodělal školu a stal se doktorem, jsme se vydali na tři noci do hor "za barákem". Do Jeseníků.
Ve vzduchu je příslib prázdnin. Večer se jen tak projdeme pár kilometrů na Tetřeví chatu a vegetujeme pod vrcholem Orlíku. Velký večerní oheň, fialový obzor. Někde na západě svítí vysílač a Jirka se mi snaží vymluvit, že bychom dohlédli až na Ještěd. Letní fantas. Jiskry a hvězdy. V noci si vleze myš do igelitky z jídlem a přehryže mi klobásku v alobalu.
Ráno se zase vyškrábeme na Orlík(1204m n.m.) a odtud jdeme na Medvědí vrch. V sedle pod Orlíkem jsou menší skály, kolikrát jsme kolem nich šli a nikdy nebyli nahoře. Dnes je čas to napravit. Chvíli se škrábeme na asi pětimetrový skalní hříbek a o něco déle nám to trvá dolů. Kolem nás bzučí mouchy, to je hlavní nevýhoda hor na počátku léta. V oblaku much se vydáme na další skály - vedlejší vrchol Medvědího vrchu. Tady sedíme a nadšeně se díváme na liduprázdné lesy a hory. Za chvíli ale uslyšíme lidské hlasy a už vysvětlujeme dvěma trempíkům z Ostravy, že opravdu nejsou na Suchém vrchu. Docela zabloudili, ale zjevně jim to nevadí. Dají si plechovku Radka (Radegastu:) a vyzvídají, kam by teda měli jít. Poradíme jim, a pak se ponoříme DO DIVOČINY.
Naše příroda není nijak divoká, za pár hodin se odkudkoli dostanete do civilizace. Lesy jsou protkány cestami, často i zpevněnými nebo značkovanými. Skoro v žádných horách najdete chatu, kiosek a turisty v polobotkách. Pokud se něčemu takovému chcete vyhnout, máte několik možností. Třeba můžete zkusit jet na Aljašku a tady se ponořit do opravdu liduprázdných hor. Nebo si můžete divočinu prožít v sobě. Vyberete si takové hory, kde Vám bude krásně a polobotkových výletníků tam není mnoho - třeba Medvědská hornatina. Pak se musíte do hor ponořit, ne jimi lhostejně projít a večer už sedět v teplé civilizaci. Musíte v nich žít, spát a jíst. Vařit si, dělat ohně pod hvězdami a spát pod převisy a nebem. Pak taky zjistíte, že úplně nejkrásnější je chodit mimo jakékoli cesty. Vždy to nejde, nohy jsou podrápané, jdete pomalu a nevíte kam. Ale hory se tím jaksi zvětší, objevujete je a poznáváte mnohem hlouběji. Možná, že na Pradědu nepoznáte, jestli jsem přišel po asfaltce, vyjel kyvadlovkou a nebo se prodral přes svahy Divokého dolu, ale rozdíl bude propastný.
"Dejte mi divokost, jejíž letmý pohled nevydrží žádná civilizace."
Tak jsme s Jirkou odbočili do lesa a šli přímo dolů hustým polomem a smrkovým mlázím. Do hlubokého údolí, k Dykově chatě. Tady jsme se konečně umyli, přebrodili říčku a strmým průsekem a stoupali na protější hřeben. Prolézali další skály a pak se zase bezcestně spustili do dalšího údolí. Při prodírání se skalisky a křovisky jsem co chvíli nadšeně pokřikoval na Jirku: "To je jako na Aljašce" a potom už jenom - Alaska!
Vždycky se na mě zašklebil a ironicky srovnal naše malé kopce a Sever,ale rozuměli jsme si. Oba dva jsme věděli, jaké je chodit mimo cesty: výborné.
Při nabírání vody ze Střední Opavy Jirka komplikovaně slézal po laně z mostu, aby se vyhnul kopřivám a já - už jsem byl dávno dole - se mu smál, až jsem málem spadl do vody. Večer a v pozdním dopoledni jsme se váleli na skaliskách Žárového vrchu, vařili kaše a litovali, že ještě nejsou zralé borůvky. V sobotu jsme objevili loveckou stezku nad údolím Bílé Opavy, pár minut strávili ve smrkovém pralese a znovu bezcestně bloudili v rašelinách pod Dlouhými stráněmi. V asi nejdivočejší části Jeseníků. Jistě si umíte představit, jak často se výkřik - Alaska! ozýval v těchto lesích.
Přečerpávací elektrárna na vrcholu hory je obludnost. Ale vypadá zajímavě. Cesta z ní je ještě zajímavější - zkracovali jsme zatáčky a slézali strmosvahy přímo po spádnici do Koutů nad Desnou.
Odtud jsme bleskurychlou autobuso-stopovací improvizací dorazili na Červenohorské sedlo, do Jeseníku a nakonec skoro až do Zlatých Hor. Vylezli jsme k vrcholu naší nádherné Příčné hory a se Studenskou pečetí a bílým vínem z Jeseníku oslavili letní slunovrat na Táborských skalách. Poslední noc v horách a zítra jen sestup domů. A za týden prázdniny.
Mouchy, mouchy a můj batoh
Jirka, Medvěďák a Karliny kameny
Sestup z mostu
Across the river
Orlí a medvědí vrch, srdce Medvědské hornatiny
Já někdy v červnu
Bezcestné vrchoviště, někde u Dlouhých strání
Žádné komentáře:
Okomentovat