Nízké Tatry

a noc na Velké Fatře.

První hory těchto prázdnin. Šli jsme od východu přes Kralovu holu od pondělka na západ do Suché doliny pod Velkou Fatru, kde v pátek naše túra předčasně skončila, protože se na pár dnů rozpršelo.

Já a Jirka, trošku jsme si zopakovali naši loňskou "dovolenou" na Balkáně, s tím rozdílem, že Slovensko je snadno dostupná, takže levná, zem.
Je výborné jít pár dní po horách a neslyšet jiné zvuky než horský vítr a slova, která chceme říkat. Nevidět jediný billboard a neotravovat se civilizací. Prohánět ochočené kamzíky, dosyta se nasmát a když přijde déšť, tak ležet ve fatranské dolině celý den v krmelci a nemít pocit marněného času.
Nejlepší je na tom, že tyto krásné hory leží od nás opravdu na dosah ruky a mohou se nám každému stát strhující kulisou a výzvou k letní cestě.

Vysoké Tatry z větrné a deštivé Kralovy hole. Na druhé straně se rozkládají černočerné lesy Rudohoří.


Vodu na Králově holi pijeme z louže na asfaltové cestě, do rána vyschne a toto ponuré počasí je téměř na týden zapomenuto.


Ranní pohled na vysílač na Králově holi, který se nám stal společným útulkem na noc se dvěmi Slovenkami a jedním Slovákem - studenty z Bratislavy.


Svišť. Při krátkém překážkovém závodě po suti jsem ho doběhl a vyfotil. Hned pak jsem spadl na zadek a byl rád, že se nic nestalo foťáku. Kousek dál nám docházela voda, ale našli jsme flašku s výbornou bezinkovou šťávou. Někdo se o nás asi pěkně staral.

Východní část Nízkých Tater je spíše nižší. Taková jesenická.


Ale tady se už blížíme k nejvyšší hoře, Ďumbieru (2043m n.m.) a hory se strmí víc a víc.

Rozkvetlé časné léto pod Ďumbierem.

A vrcholové foto z nejvyšší hory Nízkých Tater. Dvě postavičky.


Svět je hodně krásný, dívám se do něj.


Zamyšlený Jirka na večerním hřebenu.


Tichý večer - skoro bez vody - s výhledem na Liptovskou maru a Chočské vrchy.


Jeden z mnoha krotkých kamzíků v oblasti Děreší(2003m n.m.) Ráno a večer tu bylo poněkud překamzíkováno.

Krmelec ve fatranské dolině, útočiště na celý deštivý den a noc. Pokoj, sucho a seno. Okolo provazy deště.
A noc v Olomouci. Snažíme se z pítka u Krajského úřadu nabrat vodu na vaření těstovin. Nevěřili byste, jak je to složité. A jak dobře chutnají těstoviny ve dvě ráno u nádraží.


Při návratu mi bylo tak nějak smutno. Jirka začal pracovat v Praze a kdo ví, kdy zase spolu vyrazíme někam na hory. Kdy nevím, ale těším se a díky mu za všechny naše výborné túry...Slyšíš, Jiřine, kdy zase:)?