Sníh a Forrest Gump

Na hory napadl sníh a vrcholky zbledly a zmizely v mlze, Podzimní hory čekají na konec. Už ve čtvrtek jsem brouzdal deštivým Jeseníkem a když Keprník (1423m n.m.) vykoukl z mraků, viděl jsem bílou. Sníh mě překvapil, možná až zaskočil, chtěl jsem se o víkendu vydat na hřebeny běhat. Prý už tam byli první běžkaři.
Jestliže byly pro mne hřebeny o víkendu uzavřeny, čekaly mě jiné radovánky. V noci na sobotu se roztrhlo nebe a mokré, velké vločky přikryly kraj. Sobotní běh mi připoměl pár dnů loňské zimy, kdy bylo trochu sněhu. Běžel jsem po asfaltce plné vody a kapky stříkaly kolem mne. Pod Rejvízem byly ohnuté vrby nad cestu vahou sněhu. Kolona aut za odhrnovačem se pomalu vlekla a vedle ní běžel běžec, vodou a sněhem do svahu, vzhůru. Celý kraj vypadal zvláštně, olistěné barevné stromy, šedé těžké nebe a sníh. Nevlídno, západní Sibiř.
Až v neděli sníh v údolích a městech roztál a já běžel po suché cestě. Byla tmavá a vlekla se do dálky, běželo se mi však lehce. Na uších jsem měl sluchátka a hrál mi hudba z Forresta Gumpa. Když jsem v létě MPtrojku dostal, řekl jsem si, že s ní nebudu běhat v lese. Teď, na asfaltu mi nijak nevadila a v bundě mě netížila (ale v létě, v tričku a kraťasech nesnesu ani hodinky na ruce, vadí mi). Už když jsem vyběhl, viděl jsem Forresta, a nohy samy přidaly do kroku. Hnal jsem se údolím Olešnice, v lese pode mnou tekla řeka, místy sníh. Při návratu zazněla závěrečná znělka, klavír, housle, Alan Silvestri. Husí kůže se mi přehnala tělem. Mrazivý vzduch řezal jako nůž a nohy samy letěly. Endorfiny mi přijdou jako slabé slovo pro radost. Listy se vznášely vzduchem a klesaly k zemi.
Cestou ze školy mi už přišlo rozumné počasí, v listech stromů lehce lupe, rozkopávám hromady barevného listí mléčů. Královský přepych.
A tak jsem se zase vydal do lesů. Šedivé dálky zakrývající vrcholky mého Altaje, sníh v lesích a vybledlá hrubá tráva. Suchý mráz. "Mongolský den, v severních úžlabinách ležel sníh." Nic není tak přirozené jako běh. "Běžím vytrvale, ani pomalu ani rychle. Jako osamělý vlk v horách Sichote Alin." Hory vypadají úplně jinak než třeba před týdnem. Tehdy jsem seděl na skále na vrcholu Příčné hory a slunce obcházelo jako žhavá pochodeň zářící stromy. Podobně jako před dvěma roky poté napadl sníh. Teď stoupám zasněženou cestou, sníh zmrzle křupe, nořím se do mlhy. Chlad, Siberia. Kde není sníh, černé bláto. Hranicí tepla a života jsem já. Dýchám a dusu ztuhlým, ztichlým lesem. Oblaka páry z úst. Z mlhy se začínají snášet kapičky sněhu či vody, je zima, zrychluji. Pak už se vracím dolů, od už neexistující kaple svaté Anny po lesní, uzounké asfaltce, léty rozbité. V uších hučí. Kdy JSEM víc, než když běžím?

Tento týden se mi běžecky dařilo, 7 tréninků (či výběhů, chcete-li), jeden volný den a 8.05 hod běhu. Odhadem kolem 83 kilometrů. Převýšení už menší (vinou počasí), stále však přes tisíc metrů. Podrobnější rozpis teď nestíhám.
Citáty v uvozovkách z Nevrléhom Karpatských her, viz 1.článek tohoto blogu.