BIESZCZADY

Neboli polské Beskydy, Bukovské vrchy či poloniny, zelené hory na východě.


"Řeklo mi dítě Co je to tráva? a přineslo mi jí plné hrsti;
Jak jsem měl odpovědět tomu dítěti, když to sám nevím?
Myslím, že je vlajka mé bytosti, utkaná ze zelené látky naděje."(Walt Whitman: Leaves of Grass)


Náhodou jsem objevil tyto hory. První mě napadlo, že o nich nic nevím. Potom jsem zjistil, že vlakem z blízkých Glucholaz jsou Bieszczady čtrnáct hodin vlakem, ale jen za 50 zlotých.
Pak jsem dostal cestovní horečku.
Vzpomněl jsem si na staré číslo časopisu Myslivost, kde se o polských Karpatech psalo, horečně jsem hledal ve sklepě a potom i na internetu. Bieszczady, hory na východě.
V hlavě se mi začal rodit plán.Napsal jsem nějaký mejl kluků, s kterými chodíme po horách. Chtěl bych se s jarem vydat do východních Karpat. Vonné vichry nad poloninani, v lesech duní zubří kopyta, ty radši nepotkat.
Táhnout jako Jánošíkovi horní chlapci bukovými lesy, v travách nad světem, pohlížet na Podrus, lesnatou Zakarpatskou Ukrajinu, schovanou pod nohama na druhé straně hřebene.
Včera jsem v Jeseníku v knihkupectví našel mapu Bieszczady - Bukovské vrchy. Je velká a zelená, nic neruší ohromnou rozlohu lesů.Bieszczady jsou národní park, žijí zde bobři, spousta rysů, jeleni i divočáci. Také vlci uhánějí hustými lesy, z medvědů a zubrů nemám radost, a přesto mě lákají. V létě po turistických trasách prochází spousty Poláků, i Karol Wojtyla kdysi navštívil tyto hory, dnes se do některých částí i vstupné platí. Pod horami dřevěné kostely. Na jaře ale budou hory bez lidí. Jsou rozlehlé. Dlouho možno chodit mezi jednotlivými hřebeny, které kdysi Rusíni a Valaši vyklučili a pásli na nich ovce. Na hlavním hřebeni vede hranice, první polsko-slovenská, dnes už průchozí. Druhá polsko-ukrajinská, čím dál nepropustnější. Ploty stále jen posouváme.
Hřebeny nejsou vysoké, Běščady se nemohou měřit s vrcholy nejvyšších Karpat, jsou dokonce nižší než Jeseníky, mé hory. Čaro těchto hor tkví v jejich rozlehlosti, neporušenosti a hloubce. Bukové pralesy. Řeky hluboce zařízlé do flyšových hornin, po deštích hrozivě stoupá jejich průtok. Orli zde krouží.
Ano, na jaře se vydám do Polských Karpat. Na počátku května jsou státní svátky a při zameškání pouhých třech školních dnů je přede mnou JEDENÁCT dnů volnosti. Tak snad, dá-li Bůh, do Bieszczad.

Sám určitě nepojedu - Zedemu a Majkimu:) jsem posílal mejl. Že by roverák a lá putování na východ. Kdo bude mít čas a bude moct, nevím. Rád bych s Georgem zopakoval "dovolenou po bulharsku", ale Jirka bude asi státnicovat. Snad všechno klapne. Vysnil jsem si ty hory. A navíc, neznám osobně nikoho, kdo by v těchto horách byl. Do Běščad.


Fotografie jsem použil ze serveru gorskiswiat.pl. Kousek básně ze sbírky Walta Whitmana Stébla trávy, Zpěv o mně.