Marcel Safír

"Ještě jsme blíž svobodě než totalitě, nejistotě než jistotě, nevědomosti než vševědoucnosti. Dosud prší a stále umíráme."

Poprvé jsem o tomto přírodovědci a fotografovi četl povídku, a ani jsem nevěděl byla-li to postava skutečná. Ta povídka se jmenovala Cestovní zpráva čarodějova učně a dnešní text bude propleten citacemi z ní. Napsal ji Miloslav Nevrlý, Náčelník, autor mých milovaných Karpatských her.

Marcel Safír (1912 Tarcal, Maďarsko-1978, pohřben v Kfar Saba, Izrael)

"Ve spánku jsem uslyšel naléhavé troubení a než jsem stačil otevřít oči, narazil jsem do skla. Stáli jsme. Rozpačitě pohlédl na prázdnou silnici: troubil na vrabce, ale neslyšeli ho. Zařadil nižší rychlost a otlučený vůz se rozjel. Venku přecházelo jaro v léto a nejkrásnější čas začal."

Náčelník píše o společné cestě s Marcelem Safírem po krajinách slovenských. Až před časem jsem v knihovně našel knihu Hmyz je docela jiný, podepsán Marcel Safír. Něco mi říkalo, že bych ji měl odněkud znát. Otevřel jsem knihu, starý papír lupe, a zahleděl se do fotografií i drobného textu. Fotky brouků, mravenců a všemožného hmyzu. Abych se přiznal, nic pro mě. A najednou mi padl do očí nadpis. Místo doslovu - Cestovní zpráva... stará známá povídka. Knihu jsem si půjčil.

Marcel Safír, lesník z Jizerských hor a vášnivý fotograf a znalec hmyzu zde píše o jeho lásce, drobném a tajemném hmyzím nárůdku. Oblasti přírody tak málo zmapované. Co vlastně víme o těch šesti- či osminohých potvůrkách.

"Večer jsme do spacích pytlů uléhali brzy: za tmy bychom zbytečně zabíjeli hmyz...Věřil v duši těch přerozmanitých božích dětí a bylo lépe spát, než zabíjet ty, které bychom neuměli oživit ani stvořit."

Když jsem četl knihu Hmyz je docela jiný, občas mi i běhal mráz po zádech. Tolik toho nevíme a příroda je tak obrovská. Prohlížel jsem si fotky válčících mravenců a kuklících se housenek a četl o hmyzí duši, či chcete-li inteligenci. Vše bylo podloženo vlastními precizními pozorováními a mě došlo, jak málo se dívám kolem sebe. Navíc, ke mě promlouval ne úplně neznámý člověk, ale hrdina povídky, kterou jsem měl hluboko v sobě.

"Mnohé z tvorů, jejichž život se zvířecí trpělivostí fotografoval, uměl i pojmenovat. Jejich latinská jména vyslovoval pomalu a obřadně, někdy s maličko chybnou výslovností. Se zbytkem školní vycepovanosti jsem se ho snažil přimět, aby se je naučil znát všechny. Dokonce, sám dobře nevím proč, jsem se jednou vyjádřil, že bez uvedení druhu ztrácí takový snímek mnoho na ceně. Podíval se na mě mírně: "Musel bych jich při tom mnoho zabít. Viděl jsem již tolik smrti, že ji pro svoje uspokojení nebudu podporovat. Bylo by to pěkné, znát všechno. Člověk by měl pocit, že mu také všechno náleží. Všiml jste si přece, chlapečku, že stačí dát něčemu jen pouhé jméno, abyste měl dojem, že tajemství a zázrak mizí?"

Život Marcela Safíra však nebylo jen nádherné putování zemí slovenskou a fotografování a neskutečně trpělivé a pozorné pozorování přírody. Jeho "humanismus"(úcta k životu, a nejen lidskému) měl hluboký přesah. Safír byl židovské národnosti a za druhé světové války bojoval na frontě. Věděl o lidech o tolik víc než já, takže k tomuto nemůžu nic přidat. Snad jen...
"Občas vyprávěl o válce podivné věci. S takovým odporem, že až umlkal uprostřed vět. Na jeden okamžik nezapomenu: stáli jsme v Karpatech, sami v dešti před dukelským pomníkem padlých vojáků. Poslal mě tehdy pro něco k vozu. Neovládl jsem se a po několika krocích jsem se otočil. Jako ve staré pohádce o Maryšce, která nahlédla do zakázané šesté komnaty, jsem viděl stát šedesátiletého vojáka v pozoru, před kamennou rakví, jeho rty se pohybovaly a z očí tekly slzy. Nad vlastním životem, mrtvými lidmi, marností a slávou všeho."
----------------------------------------------------------------------------------
Čerpal jsem z: Nevrlý, M. Větrné toulání. (tady mám problém z citací, vyšlo jako knihovnička časopisu Roverský kmen, edice Letokruhy - citáty kurzívou v uvozovkách)
Safír. M. Hmyz je docela jiný. Albatros: Praha, 1986.

Tak po delší době článek o osobnostech. Třeba v knihovně narazíte na Marcela Safíra, a i kdyby vám hmyz nic neříkal, v jeho knihách je ukryto ohromné a podrobné objevování přírody. A pokud byste se dostali k Cestovní zprávě čarodějova učně, neváhejte. Tady je použit jen nepatrný zlomek, střípky.