... za chvíli tomu bude rok, co jsem začal běhat. Mám tu po lese různé trasy, některé více oblíbené, jiné běhané jen příležitostně. Některé jsou náročné, až pro pot, který mě pálí v očích, nevidím, kudy běžím. Jiné běží samy a já jen zvedám nohy...
Často ale trasy různě kombinuji a běhám prostě, kam mě srdce(či dozrávající borůvky:) táhne.
Dnes budu psát o mém oblíbeném okruhu "Na Zlodějské louky", tady jsem začínal a pořád tady velmi rád běhám...
Cesty na Zlodějské louky znám odmala, jezdí se tady na běžky, s klukama při výstupu na Příčnou horu jsme tudy v potu tváře stoupali k oblakům. Se skauty jsem tu byl také hodněkrát, a možná i poprvé. Vlastně mám lesy v okolí Zlatých Hor prochozené velmi dobře. Navíc vím, že na Zlodějky běhával Jirka (Geouš:).
No, ale když jsem tady poprvé běžel, tak jsem letěl za nohama. Přijel jsem z nádherného skautského tábora. Na Slezské Hartě - voda, vlny a slunce. Ale doma jsem si připadal jako v kleci, nikde volné nebe. Měl jsem v sobě nějaký vztek. Nezbývalo než běžet. Rychle, rychleji, už je zde les. Dál, pořád dál, přes měkké mechaté louky, po kamenité cestě - nohy se uzlují do rytmu dunících kamenů. Do kopce, výš, výš a vítr. Rychleji. Na časně podzimních loukách se honil jen vítr, pot mi stékal. Dýchat.
Tenkrát jsem běžel dál do lesa, dál. Bylo po deštích, žíznivě jsem pil z potoků, stružek běžících přes lesní cestu. Píchalo mě v boku, ještě jsem nic o bězích nevěděl, domů jsem přiběhl už šťasten, ale doběhl jsem jen tak tak, moc nechybělo k vyčerpané chůzi.
Ten podzim se mou nejmilovanější trasou stal výběh na Zlodějské louky a následný seběh okolo Černého jezera(tam, když jsem viděl hladinu utopenou v lesích, tak jsem věděl, že si musím přečíst Thoreaův Walden). Kolem potoka, kde nebe šlo vidět daleké a dlouhé, volný obzor, po lesních cestách až domů. Večer se chystal ke spánku, tak i já. Tady běhávám rád.
Okolo Černého jezera má výběh na Zlodějky asi jen šest kilometrů, zdolané převýšení je něco kolem 150 až 200 metrů. Běží se do kopce i s kopce, po louce, šotolinové cestě i lesem. Je to rychlovka a dá se sem jít kdykoli. I teď když častěji chodím delší trasy, často běžím okolo Zlodějských luk. Které jsou věrné heslu Robina Hooda, protože mne obdarovaly.
Podzimní pavoučci, tuláci, v trávě Zlodějských luk. A rosa.
Cíp Zlodějských luk pod vrcholem Plešivce.
Černé jezero, lesní zrcadlení snad v půli babího léta.
Žádné komentáře:
Okomentovat