neděle 22. července 2007

Na hřebenech Jeseníků

Nádherná výprava po jižní části hlavního hřebene Hrubého Jeseníku.
Vyjeli jsme v sobotu v šest ráno autobusem do Rýmařova, když jsem vstal, viděl jsem černou oblohu a za kopcem slyšel hřmění. Rychle jsem do batohu přidal pončo a Aničce pláštěnku. Na autobusák přicházím zaráz s Georgem. Nasedáme a vyjíždíme vstříc dešťové obloze. Den je nejistý.
V Heřmanovicích přisedá Aňa a Petr a jsme kompletní. Už hřmí.
Vrbno pod Pradědem, průtrž mračen.
Rýmařov, starozákonní potopa, stojíme pod stříškou autobusového nádraží a prší na nás z boku. Petr nemá nic proti dešti(ne že by mu nevadil, ale že se nemá pod co schovat). Přijíždí autobus na Skřítek, pojedeme? Na poslední chvíli nasedáme do vozu a ženeme se s deštěm do hor.
Jsme odměněni, na Skřítku přestává pršet a jen chvíli jdeme v mírném deštíku. Poté dokonce vycházi slunce, ano!
Táhneme po hřebenech a do daleka se otevírají výhledy. Nízký Jeseník, Velký Roudný, Slezská Harta, v dáli Beskydy. Králický Sněžník, Černá stráň, Keprník. Strmé svahy a sutě žlebů , které padají do údolí Desné. Na Jelení studánce pojídáme chleby a na chvíli zatahuje oponu mlha. Vítr ji však rychle rozfouká. Pomalu se blíží Jirkova oblíbená hora, Vysoká hole. Obrovská pláň, zarovnaná, v třetihorách vyzdvižená alpínsko-himalájským vrásněním, parovina. Dnes na ní rostou horské trávy a prohání se vítr. Horské louky se vznáší nad světem.
Odbočujeme se značené stezky a jdeme travou nad okraj Velké kotliny. Dolů padá lavinový svah a nejbohatší botanická lokalita Jeseníků. Ležíme v trávě a pod námi plují mraky, honí se vítr a teče Moravice, hlubokým lesním údolím. Nedaleko, v samotné Velké Kotlině ještě leží zbytky sněhu.
Na Ovčárně otestuji záchod a už jdeme nádherným údolím Bílé Opavy. Praděd jsme vynechali z důvodu zvýšené koncentrace asfaltu, restaurací a tlusťochů. Bílá Opava v odpoledních hodinách taky není zrovna liduprázdná, lepší je sem jít brzy ráno. To hučí jen vodopády v tichu lesa. U menší tůňky se s Jirkou koupeme a čekáme na Petra a Aňu, kteří fotí každý druhý vodopád. Pak už jsme v Karlově Studánce, zbývá nalokat se smrduté vody a odjet zase do Hor. Tentokrát Zlatých. Domů.


Je třeba vědět kam koukáme. Pláně nad Velkou Kotlinou

Hraniční kámen na Vysoké holi

Vysoká hole, do nekonečna

Velký vodopád na Bílé Opavě

Peťan visí:)

Chladná a zdravá koupel

"Fuss báding"ve vodopádu

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Parádní výlet a děkujem, že jsi to tak krásně zapsal...ať můžem vždy, když budem chtít zavzpomínat. Jen tak dál náš bráško. Zdraví Aňa a Peťka