Dnes jsem se vydal opět na delší výběh. I když jsem včera absolvoval svatbu své sestry(ta byla supr:) a tak nebyl moc vyspaný a ráno ještě běžel asi 4 kilometry s Dolního Údolí domů, nedalo mi to. Tenhle běh jsem si plánoval v práci za dlouhých chvil a příští týden chci jít něco ještě delšího, takže to byl takový test. Už dlouho jsem neběžel tak daleko...
Mraky stíní nebe, snad nezačne pršet. Naliji si vodu do vaku, v kuchyni najdu tatranku, mini, a připravuji se - hlavně psychicky- na výběh. Ze začátku běžím dost pomalu, mám trochu obavy z délky trasy, ale za chvíli už docela peláším. Trochu mě štve batůžek na zádech. Cesta se začíná strmit, čeká mě 550 výškových metrů na vrchol Příčné hory, tady se nejde flákat. Zatím se ale cesta nijak neodklání od klasických tras mých běhů. Pot ze mě lije i přes chladné počasí. Táborské skály, konečně se cesta rovná, hřeben Příčné hory, hříbky u cesty.
Zlatohorská pětadvacítka je turistický pochod, který mimo jiné organizuje náš skautský oddíl, a patří k nejlepším akcím na zlatohorsku. Vážně!
Říjnová sobota, první víkend měsíce barevného listí, počasí snad vždy celkem přálo a lidí se účastní dost. Vždyť Zlatohorská pětadvacítka je už tradicí, letos se půjde potřicáté. Tento rok dokonce bude bonusová, padesátikilometrová trasa. Náš oddíl zajišťuje občerstvovací a kontrolní stanoviště. Brzo ráno sedíme na várnicích s čajem v ladě nivě a třepotáme se po hrbolatých lesních cestách. Takhle jsem si kdysi spálil zadek horkým čajem. Lesy jsou barevné a rána chladné, zapalujeme oheň. Ti, kdo jdou, nádherný pochod podzimními lesy, zlátnoucí luka, výhledy a vítr.
Ale to bude až za měsíc, teď běžím! Spouštím se kamenitou cestou k Forvízu, vidím, že značení pětadvacítky dost chybí, budu to tu muset proznačit. Málem hodím držkopád, musím se dívat pod nohy. Z Forvízu běh po lukách, jeřabiny, první půlka tatranky. Stoupám na Větrnou horu, krásné jméno. Lesy, kaluže, snad prasečí kaliště. Skála, druhá půlka tatranky, seběh k Petrovým boudám, bolí kolena. Už zbývá poslední patnáctistovka, zato pořádně do kopce. Zkouška vůle, vždyť jsem na Bišovku, Bishofskoppe, už nemusel. Zrychluji, blíží se cíl. Má jedinou nevýhodu, leží v 891 metrech nad mořem, skoro pětset metrů nad Zlatými Horami, seběh je krutý. U rozhledny sedí plno lidí, ptám se kolik je hodin. A pak dolů, strmě, bukovým lesem z nejvyšší hory Gór Opawskich. V sedle pod kaplí svatého Rocha, ochránce od moru, je nádherný výhled na Příčnou horu, tudy jsem běžel. Ještě přelézt bránu u ohrady s ovcemi, proběhnout ulicemi a jsem doma.
Na Biskupskou kupu mi to trvalo 2:05, trochu víc než posledně(v květnu - 2:00 :), ale teď jsem běžel dost v pohodě a když uvážím včerejšek..naprostá spokojenost. Dvacet pět kilometrů to bude ale asi až dolů do Zlatých Hor, pět na kilák jsem asi neběžel. Ve Zlatých jsem byl za 2:30 hod. Pěkné desítkové tempo, a hlavně - krásné hory.
Kudy jsem běžel:
Biskupská kupa, 891 m n.m., západní stěna. Tudy vede sestupová trasa.
Zlodějské louky, první tři kilometry.
Táborské skály, v dáli Rejvíz - louky v řadě, ReihewiesenTady můžete najít něco o Zlatohorské pětadvacítce: www.studio4.cz/25/, když bude ve fotogalerii někdo v hnědém roláku, tak jsem to já:)
Žádné komentáře:
Okomentovat