Běžecký výlet

Dlouhý běh (obecná vytrvalost) je základní součástí maratonského tréninku - pomůže Vám při odbourávání tuků a zvýší Vaše sebevědomí. I když se maratonec zrovna nepřipravuje na konkrétní závod, tak by měl jednou týdně dlouhý běh absolvovat. V žádném případě neběhejte dlouhé běhy v nějak vysokém tempu a šetřete se na kratší a rychlejší tréninky. Asi nejdůležitější pro tento typ tréninku je postupné zvyšovaní vzdálenosti a s tím spojená příprava organismu na dlouhodobou zátěž.

…tolik říká příručka, no a my s Georgem jsme si vyběhli na výlet. „Půjdeme na Kobrštejn?“ navrhuji a běžíme. Ani moc nemám odhad jak to může být daleko. Uvidíme…

Po cestě lesem se běží příjemně, horší je to na ostrém slunci, ach jo. Peče to pěkně. Když je možnost občerstvujeme se z pramenů, které potkáme. Já se snažím narvat si i maliny, ale jsou nějaké vyschlé. Máme za sebou asi sedm kilometrů a sbíháme do Horního Údolí. Cesta se začíná vinout po sjezdovce vzhůru, a to slunko.

Snažím se napít z malého pramínku zarostlého trávou.

Za chvíli už jsme u kofolové řeky, pijeme z černé Opavy a zvolna klušeme do hrozivě strmícího se svahu. Na Kobrštejn, vzhůru!

Ne že bych byl nějak zadýchaný, to spíš nohy se nechtějí zvedat. Geouš začíná zvyšovat náskok, naštěstí ten kopec rychle uteče, no uteče - chvílemi se běžet opravdu nechce.

Ale už jsme nahoře, výhled ze skal na daleké lesy. Klimbání nohama nad propastí…

Máme za sebou asi deset kilometrů a šest stovek metrů převýšení. A dolů, seběh radši opatrně, kličkování mezi kameny.

Běžíme dost volným tempem k Lurdské jeskyni, vytahuji si mouchu z nosu. Po pár kilometrech jsme zase nad Horním Údolím. Teď teprve začíná boj. Běžíme vesnicí a běh s kopce po asfaltu opravdu za moc nestojí. Potkáváme studánku. Poslední pití do vyschlého krku. Konečně opustíme asfalt a běžíme okolo Olešnice ke Zlatorudným mlýnům. Konverzace odumřela, je opravdu vedro. Vidím před sebou jen Jirkova záda a snažím se zvedat nohy. Už jen kousek. Dobíháme do Zlatých a doma následuje studená sprcha a jíst a pít po zbytek večera. Ještěže už nikam nemusím.

Příčná hora a louky nad Horním Údolím z Kobrštejnu jako na dlani.

A na Rejvíz je z Kobrštejnu taky dobře vidět. Jen roztáhnout křídla...