Tundrou...

aneb o výpravě z Rejvízu přes Orlík, Medvědí vrch na Suchý vrch přes mlžné hory.

Sobotní ráno je pošmourné, za okny visí opona z mlh. Nedávné záplavy vytvořily po lese potoky a bažiny, takže plánovaný přeběh hřebene Hrubého Jeseníku se opět odsouvá...Doma se ale sedět nechce. Kam jít? Do lesů za jinými cíli...

Ranní autobus na Rejvíz, poněkud přetopeno, poloprázdno. V mlze a Olešnici stojí černý čáp. Hovor turistů, tady to vypadá jako ve Švýcarsku, jenom trochu níž, horský kostel svatého Jana Křtitele opravdu vypadá alpsky. Rejvíz, po cestě tečou potoky vod. K Bublavému pramínku běžím, do kopce na Kazatelny spíše jdu, indiánský běh. Chvílemi mrholí, severský pocit. Lezu na vrchol Kazatelny a v tričku mě rozklepe zima. Zase chvíli běžím, na Supí chatě někdo je, mává mi z okna. Začínám stoupat po cestě, vymleté vodou, všude potoky, ke Kristovu loučení. Ostrůvky trav vprostřed cesty se propadají se mnou do vod a podivně syčí. Přístřešek na Kristovu loučení je vytopený. Tady po první světové válce zahynul lesník - válečný invalida, když čekal na své přátele, kteří se z fronty nevrátí nikdy, umrzl. Sám si postavil kříž...
Po cestě na Orlík nacházím nějaké bylinné vrby, nebo jsou to jen zakrslé jívy, nevím. V přístřešku na Tetřeví chatě jím chleba a rajče, mlha a chlad. Mokrými travami stoupám přímo vzhůru, borůvky jsou zplihlé, už ne divoce sladké jako tady před rokem, mráz je spálil. Mlčky čekají na sezobání hejny zmizelých tetřevů. Začíná mi promokat levá bota.
Vrchol Orlíku, tundra, trávy a voda, nevlídno. Běžím dolů do sedla, mokrá tráva mě šlehá. Medvěďák jen tuším v mlze. V sedle, bráně vichrů, se dnes nehne ani lístek. Za to je všude voda, neveselý běh bažinou, všude stříká voda, chvíli se mlha trhá, skály a polom. Najednou se přede mnou tyčí svah Medvědího vrchu a mě se začíná zmocňovat radost, husí kůže, běžet do zalknutí. Svah mě však uklidní, stoupám do mlh a levá bota je už plná vody, pravá promoká méně.
Rozeklaný, zlámanými stromy ježatý vrchol. Běžím ke skalám, scházím hustníkem, ztrácím cestu a nacházím strakapouda. Pochod lesem, kudy nejde běžet. Miliony povadlých borůvek. Pak narazím cestu a potkávám první lidi, duchy hor. Tři lesníky a tři koně, mlžným dnem stahují klády, tam kam může auto. "Tebe to baví běhat po horách v takovém počasí?"diví se.
Baví. Ještě se mě ptají, zda-li nebloudím. Sem asi moc lidí nezavítá. Za chvíli jsem u skal Zelené komnaty, Chambre verde. Ve skalním cancáku jsou od naší červnové návštěvy jen čtyři zápisy.
Běžím dolů, chvíli po cestě, chvíli lesem. Snažím se najít chatu u Suchého vrchu, kde jsem byl jednou v životě na sněžnicích. Když se pode mnou objeví mezi stromy, udělá mi to radost. Ze dvou jasanů, stojících u chaty se pomalu, ve vývrtkách, snášejí listy - zelené, shozeny mrazem.
Začínám stoupat na Suchý vrch. Překročím hranici rezervace, z červených pruhů na stromech, a stoupám po strmém svahu vzhůru. Kdesi pod sebou vidím první suťoviště. Vrchol obcházím, pátrám po kamenných mořích. Rostou na nich borovice, zachované zde od doby ledové, mechy a spousty druhů lišejníků. Většina sutí z tvrdého kvarcitu je však holá. Na jejich okrajích roste plazivý smrk - v extrémních podmínkách vzniká zakořeněním spodních větvích smrku, strom pak zmizí a jen větve se plazí po okrajích sutí. Na svazích roste smrk, bříza, občas jeřáb. Jesenické modříny nenacházím. Sutí jsem našel několik, ale ty nejrozsáhlejší, které znám z fotografií, asi ne. Někdy mi to tu připomíná kamenné proudy na Hornických skalách. Ani zákopy z druhé světové války jsem nenašel, ale skandinávské sutě se mi líbily.
Přihodilo se mi však neštěstí, při focení jsem spadl na suti a trefil foťákem kámen. Objektiv na foťáku je zkřivený...snad se to podaří spravit. Tak jsem se vydal domů.
Seběh ze Suchého vrchu a podél Černé Opavy na Drakov, na pár místech teče řeka mimo koryto. Prší. Na Drakově mávnu na auto a ujíždím s houbaři nad Heřmanovice. Pak vystoupím a běžím do Heřmanovic. A dalším autem až domů. Z daleké Skandinávie, z Medvědské hornatiny.

Rejvíz, hmatatelná severskost.

Přítok Černé Opavy, řeky z rašelinišť.

Kazatelna.

Trocha lezení na Kazatelnách, samospoušť.

Supí chata a kamenné moře.

Kristovo loučení.

Tundra na vrcholu Orlíku, a já.

Zelená komnata, Chambre verde.

A skály na Chambre.

Porosty plazivého smrku na Suchém vrchu.

A kamenná moře, bříza začíná podzimět...