No, závod...ve škole jsme měli běžet 1000 metrů. Kluci ze začátku nadávali, venku je zima a běhat - tak daleko! No, radši jsem moc neprudil a neříkal že tisícovka je trať střední. Já mám běh rád, ale třeba skákat do dálky by se mi taky nechtělo. Na výběh jsem se těšil, i když z vyhlídky na závod jsem moc nadšen nebyl. I když běhám, nejsem nijak rychlý. Ale budu se snažit.Určitě to znáte, všichni dělají jaký je to opruz a že stejně nebudou závodit. Sedm kol před námi. Pak zazní start a všichni vyběhnou jak splašení zajíci. Vpřed. Myslel jsem si, že se chytím někoho rychlejšího a chvíli se nechám tahat, abych ke konci zrychlil. No, závod se vyvíjel jinak. V čele jsem se octl okamžitě a uklidnil se až když mě konečně doběhl FJ. Pak jsme běželi spolu a nohy jen kmitali, některým jsme už nadělili o kolo. V druhém kole jsem nějak srovnal tempo a uháněl dál, Filip těsně za mnou. Asi do pátého kola šlo vše v pohodě, jen udržet počáteční tempo bylo čím dál těžší. Chladný vzduch plnil plíce a tělo zběsile chtělo vyrovnat kyslíkový dluh. V pátém kole se FJ utrhl a znatelně zrychlil, nějak nestíhám, za mnou letí Miloš a předbíhá mě. Letím chvíli vedle něj, ale už mi nějak došlo. Vzpomenu si na citát Kenenisy Bekeleho, že poslední čtvrtku za něj běží Bůh, ale vypadá to, že dnes neběží zrovna za mě. Už jsem v cíli, volně proběhnu čárou a pak mě mrzí, že jsem trochu nezafinišoval - rovných 3:30. Filip s Milošem doběhli téměř současně o celých sedm sekund přede mnou. Další dobíhají za mnou, často i výrazně...
Pokud jsme běželi přesně kilometr, tak jsem se do cíle řítil rychlostí 17,1 km/h, neboli 4,7 m/s. Kolo mi trvalo přesně třicet sekund. Je fajn, že tempo mým nohám nepřišlo nijak problematické, ale v tréninku takhle rychle neběhám, takže jsem se rychle zakyselil. Třeba tak jednou zaběhnu desítku, ale zatím je to daleko.
Hlavně mě těší výrazné zlepšení oproti loňsku, kdy jsem běžel někde kolem 3:50 (vím, dost tragické) a navíc jsem přesvědčen, že jsme loni běželi o půl kola míň. Musím zjistit kolik má přesně ten náš škvárový ovál, protože jestli jsme běželi přibližně o 70-80 metrů více než kilometr, tak mě můj čas potěší o to víc. Navíc mě ze včerejška bolely všechny svaly na zadku a jsem nachlazený. Příště jim nadělím aspoň o půl kola:))
Na úvodní fotografii je Haile Gebrselassie a Paul Tergat ve finiši olympijského závodu na 10 kilometrů, Sydney 2000.
7 komentářů:
Nebyt nemocny,s radosti bych se tebou nechal predbehnout:).
Bezva, já ani nevěděl, že máš blog.
Tvůj styl psaní mi nějak připomíná Otu Pavla :)
Tréninkové pojetí se mi taky zamlouvá, tak přeju hlavně ať nohy vydží.
Homer (příznivec Kerouacka)
Homer: dneska jsem Vaška zařadil do bežeckých blogů. Ale mohl sis toho už všimnout dříve - měl u profilu na fóru aktivní odkaz "web". :-)
K tomu finiši - to je naprosto úžasná fotka, do smrti si to budu pamatovat. Poslední stovka byla jakoby z jiného světa.
Homer: tak tě tu vítám, s chválou zatím počkej..dnes jsem si po dlouhé době přečetl Pohádku o Raškovi a Ota Pavel je boží:)
Forest: když jsem závěr toho závodu viděl na youtube, nemohl jsem uvěřit, že to byla desítka. Od té doby malému Hailemu fandím:)
už se těším na až poběžíme 3 kiláky..;)
Ondro to bude až na jaře..ale taky se těším, budu si potřebovat spravit "image"po gymnastice:)
Rad bych ovšem podotkl že jsem se tě snažil předběhnout již ve druhem kole, ovšem tva odhodlanost bežet dal na "špici" byla silnejší než můj dech. Ale jak uz pravdivě uvádíš, když uz nam začal funět na zada Miloš tak sem prostě musel zabrat. Ale při protnutí cílové pásky sem bežel uz na stoleté zasoby a proklínal Miloše jakej je to magor. Dyt on snad necití bolest a nehlede na to ze funěl jak býk pře jatkama...
Okomentovat